Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Program výroby biopaliv dala vláda k ledu

19/07/05

Biopaliva jsou jedinečným programem řešícím nejenom alternativní příjem v zemědělství a s tím související multiplikační efekty, ale také problematiku surovinové soběstačnosti.






Biopaliva jsou jedinečným programem řešícím nejenom alternativní příjem v zemědělství a s tím související multiplikační efekty, ale také problematiku surovinové soběstačnosti. Ta je vysoce aktuální zejména v současnosti, kdy ceny benzínu a nafty na čerpacích stanicích stoupají z týdne na týden. Kromě toho nám tento navýsost ekologický program může pomoci snížit emise. Není toho málo, co je možné díky zmíněnému programu splnit. Čeští vládní představitelé zatím ale mlčí. Závazek vyplývající ze směrnice EU přitom Česko plnit musí. Tato skutečnost je nezávislá na tom, zda se to někomu líbí, nebo ne. V červenci 2004 Česko poslalo do Bruselu zprávu, ve které se jednoznačně zavazuje plnit poměrně vysoká procenta uvádění biopaliv na trh.


Praktické provedení má k tomuto závazku ale velmi daleko. Evropská komise se s velkou pravděpodobností bude snažit udělat z nepovinných závazků povinné cíle. Je totiž zřejmé, že bez povinného závazku členských států bude situace v jednotlivých zemích stále narážet na politickou vůli a státní podporu, kterou jednotlivé členské země jsou v daný moment výrobcům biopaliv schopny a ochotny poskytnout. Program výroby směsné bionafty v ČR pořádně nefunguje, bionafta není na stojanech čerpacích stanic dostupná zhruba od poloviny roku 2004. Stát přitom v minulosti poskytl jak investiční dotace na výstavbu jednotlivých výrobních kapacit, tak i dotace na provoz, tj. na výrobu a použití směsné nafty.


Uvažované výrobní kapacity na biolíh k dnešnímu dni nejenže nestojí, ale za současného stavu ani hned tak stát nebudou. Pro investory je dnes situace neprůhledná a vzhledem k výši investic i vysoce riziková. Důvody jsou zřejmé. Dnešní legislativa sice zavazuje „povinné osoby“ k míchání biopaliv do fosilních paliv, a to od 1. ledna 2007, nikde však neomezuje původ zboží. To znamená, že podporu ve formě vratky spotřební daně je možné uplatnit jak na český líh, tak i na líh vyrobený mimo území ČR. A pokud si kterýkoliv podnikatel udělá nákladové srovnání, pak zjistí, že litr lihu původem z Brazílie je schopen dovézt do Česka asi za 0,45 eura (pokud EU úspěšně ukončí obchodní jednání s Mercosur, pak to bude za asi 0,3 eura), stejně jako dotovaný líh ze západní Evropy. Na první pohled musí být i laikovi zřejmé, že líh z nových výrobních kapacit, které by měly být postaveny v Česku bez dotací, nemůže být levnější.


Co tedy s tím? Bez razantního rozhodnutí vlády se situace nezmění, protože bez státní podpory biopaliva fungovat nemůžou a nebudou. Dokud vlády okolních zemí EU budou své investory podporovat výrazněji než česká vláda, investoval by do výstavby výrobní jednotky za více než jednu miliardu snad jen kaskadér.


Bez státního zásahu by neměl jistotu ale ani investor, který by disponoval smlouvou na odběr celého množství bioetanolu ze strany českých „povinných subjektů“, tedy firem, které jsou povinny uvést biopaliva do volného oběhu. Je totiž nezbytné, aby stát jednoznačně vyjádřil podporu tomuto programu a aby garantoval vybraný způsob podpory a zvláště pak jeho dlouhodobost. Způsob, který byl původně zvolen, tedy výběrové řízení zakládající rozdělení omezeného množství biolihu, na které může být uplatněna vratka spotřební daně na omezenou dobu, je v Evropě již odzkoušený. Navíc jde o systém, který stojí státní rozpočet, a tím i daňového poplatníka nejméně ze všech možných státních podpor.


Není pravda, že jde o bezprecedentní systém státní podpory. Tento systém byl s Evropskou komisí diskutován a rámcově odsouhlasen ještě předtím, než byl aplikován do praxe. Kromě toho průběžně probíhala notifikace daného programu v Bruselu, protože i v rámci EU existují systémy podpor, které jsou povoleny, a to buď explicitně formou tzv. blokových výjimek, anebo na základě individuální notifikace.


Vzhledem k tomu, že česká vláda výběrové řízení zrušila, je otázkou, zda je tato cesta vůbec nadále průchodná. Co bude dál, je v současné době těžké předvídat. V EU ale existují i další systémy státních podpor. Jediná cesta, jak dál, je nalézt a propočítat takovou formu podpory, která je pro Česko přijatelná a z hlediska požadavků Bruselu zdůvodnitelná. Potom by už kompetentní místa neměla váhat. Vláda se musí za zvolený způsob postavit a udělat ten rozhodující krok. V opačném případě se program výroby biopaliv – podotýkám z domácí výroby! – v České republice sotva kdy rozběhne. Pozitivní efekty s tímto programem spojené potom zůstanou v Brazílii nebo v sousedním Německu.


Zdroj: Právo, 18.07.2005