Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Do roku 2005 ČR vstoupí s přijatou strategií udržitelného rozvoje

18/01/05

Je tam probírán stav ekonomiky, životního prostředí, sociálního prostředí, výzkumu a vzdělávání, mezinárodní kontext a také způsob správy věcí veřejných.

StartFragment  


V první polovině prosince vláda schválila Strategii udržitelného rozvoje České republiky. Bolestně se rodící dokument, na jehož vznik tlačily v minulých letech především ekologické organizace a ministerstvo životního prostředí, je nakonec politickým kompromisem, který se nevládním organizacím příliš nelíbí.
„Není to ani strategie, ani udržitelného rozvoje,“ kritizuje dokument Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA, který je zároveň členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Současně ale dodává: „Rada o strategii diskutovala už rok a příliš se nehýbala z místa. Další měsíce diskusí by už asi k ničemu nevedly.“
Co tedy ve strategii najdeme? Po obecném úvodu, že udržitelný rozvoj je snahou o rovnováhu mezi ekonomickým růstem, nepoškozeným životním prostředím a sociálním rozvojem, který respektuje potřeby všech, zabírá víc než třetinu dokumentu popis současné situace. Postupně je tak probírán stav ekonomiky, životního prostředí, sociálního prostředí, výzkumu a vzdělávání, mezinárodní kontext a také způsob správy věcí veřejných.
Podle Hnutí DUHA už v této části musely z dokumentu kvůli politickému tlaku vypadnout některé pasáže. „Na nátlak ministerstva průmyslu a obchodu byly z analýzy slabých stránek ekonomiky vyškrtnuty body „nízký podíl obnovitelných zdrojů (energie)“ a „stále vysoký podíl tuhých paliv ve spotřebě (energie)“ stojí v jeho tiskové zprávě.
Další nejasnosti odhalí i vnímavější čtenář. Strategie mezi silnými stránkami stavu životního prostředí ČR jmenuje existenci a rozvoj jaderných zdrojů energie umožňujících podstatné snižování produkce skleníkových plynů. V celém dokumentu ale není ani slovo o tom, že zatím nevíme, co budeme v budoucnu s odpadem z jaderné energetiky dělat (obyvatelé všech vybraných lokalit pro dlouhodobé úložiště vyhořelého paliva a dalších jaderných odpadů jsou proti jeho výstavbě).
Přibližně stejný rozsah jako popis současného stavu mají i strategické cíle. Problémem udržitelného rozvoje obecně nebývá spor o cíle (zjednodušeně řečeno všichni chtějí blaho pro všechny), ale spíš o to, jak jich dosáhnout a které z nich jsou nejnaléhavější. V tomto směru toho strategie moc neříká, jde spíš o široký výčet problémů, přičemž každému z nich je věnováno nanejvýš několik vět. Velká část cílů je obecných (všelijaká zvyšování a snižování, např. podílu listnáčů v lesích nebo naopak objemu chemikálií vpravovaných do půdy). Najdeme tu ale i cíle konkrétní, v oblasti životního prostředí například požadavek dosáhnout do roku 2010 50% míry materiálového využití komunálního odpadu nebo do roku 2020 snížit emise oxidu uhličitého na 8,7 tun na osobu a rok (dnes je to přibližně 12,5 milionů tun). O vysokých emisích tohoto plynu se ostatně v dokumentu říká, že zůstávají mimořádným problémem.
Strategie obsahuje mnoho ukazatelů, podle kterých bude moct kdokoli sledovat, jak se vládám daří cíle plnit. O některých z nich by se dalo diskutovat (například o podílu financí vydávaných nejen na humanitární, ale i vojenské mise – z kontextu vyplývá, že jejich zvyšování má být potvrzením cesty k udržitelnému rozvoji), ty environmentální ale ekologové chválí. Jde o měrné emise skleníkových plynů, podíl materiálově využitých komunálních odpadů, spotřebu primárních energetických zdrojů na obyvatele, podíl spotřeby obnovitelných zdrojů energie, přepravní výkony v nákladní dopravě, spotřebu průmyslových hnojiv a vývoj populací vybraných druhů ptáků.
Dokument sice není závazný, podle ministra životního prostředí Libora Ambrozka ale bude rada sledovat, zda jsou s ním jednotlivé resortní koncepce a návrhy významných zákonů v souladu. „Navíc bude strategie průběžně vyhodnocována, první zprávu by měl kabinet dostat na stůl koncem roku 2005,“ řekl Ambrozek.
Strategii se ČR zavázala přijmout před Summitem o udržitelném rozvoji, který se konal na podzim 2002 v jihoafrickém Johannesburgu. Země měla v tu dobu strategie dokonce dvě, vláda ale nepřijala žádnou. Poté se rozběhla práce na třetím návrhu, jejím koordinátorem byl Bedřich Moldan. Ten už v roce 2001 se svým Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (CŽP UK) vytvořil první návrh strategie. I současný (třetí) návrh se podobá spíš práci CŽP UK, než druhé strategii, kterou vedl Český ekologický ústav.


http://www.ekolist.cz
EkoList, 27. 12. 2004