Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Boj o ozon je bojem o život

29/11/04

Škodlivé ultrafialové záření se zdvoj- až čtyřnásobí s nedohlednými důsledky pro zdraví a imunitu člověka a celkový život na planetě. ŽP

Co čeká Zemi v roce 2050? Stav ozonové vrstvy bude desetkrát horší než dnes. Škodlivé ultrafialové záření se zdvoj- až čtyřnásobí s nedohlednými důsledky pro zdraví a imunitu člověka a celkový život na planetě. To je špatná zpráva.
Ta dobrá však je, že existuje Montrealský protokol, jedna z mála fungujících mezinárodních dohod k životnímu prostředí, která se úspěšně snaží tento vysoce nebezpečný trend zvrátit.


Vprávě uplynulém týdnu se Praha stala hostitelem zástupců ze 188 zemí, které podepsaly Montrealský protokol z roku 1987. Je to v podstatě celosvětová dohoda o praktických krocích k ochraně ozonové vrstvy, konkrétně o omezení výroby a spotřeby celkem 96 chemických látek.


Štít tenký jen milimetry
Ozonová vrstva, která je koncentrována ve výšce 20 až 25 kilometrů nad povrchem, působí jako štít zabraňující většině ultrafialového záření v dopadu na Zemi. Přitom krátkovlnné ultrafialové záření je životu nebezpečné, neboť poškozuje organické molekuly a může vyvolat rakovinné změny živých buněk.


Jako ochranný štít fungovala ozonová vrstva stabilně po miliony let. Avšak tato životodárná a citlivá vrstva se v posledních desetiletích značně narušila. A přitom kdybychom rovnoměrně rozložili všechny molekuly ozonu rovnoměrně nad zemský povrch, získali bychom pouze tří- až pětimilimetrovou vrstvu čistého ozonu.
Tím ničitelem ozonové vrstvy jsou zejména chlorofluorouhlíky (CFC), populárně nazývané tvrdé freony. Podobně ničivý efekt mají i atomy bromu uvolňované z takzvaných halonů.


Zázračné látky?
Když byly v roce 1928 v USA freony objeveny, byly považovány za zázračné plyny: jsou nehořlavé, nejedovaté a mají mnohostranné průmyslové využití: jako rozpouštědla, hnací plyny do sprejů, průmyslová čistidla, chladicí média, využívají se v zemědělství, zdravotnictví, výrobě nátěrových a umělých hmot, v protipožární ochraně a jinde. Pokud však tyto látky uniknou do atmosféry, ničí ozonovou vrstvu, a to dokonce po mnohá desetiletí, neboť tyto chemikálie jsou velmi stabilní.


Díky praktickým krokům v rámci Montrealského protokolu proto došlo k drastickému omezení výroby a spotřeby tvrdých freonů: jestliže se jich v roce 1986 spotřebovalo ročně ve světě zhruba 1,1 milionu tun, do roku 2002 toto množství kleslo na méně než desetinu – asi 100 000 tun. Před dvěma desetiletími byly hlavními výrobci i spotřebiteli freonů průmyslově rozvinuté země, avšak v letech 2002 a 2003 se podle OSN snížila jejich každoroční spotřeba na 6500 tun, a to včetně udělovaných výjimek. V roce 2002 stlačily svou spotřebu freonů i rozvojové země, a to na polovinu oproti 90. letům. Namísto tvrdých freonů nastoupily alternativní náhrady, ekologicky šetrnější, a to včetně takzvaných měkkých freonů, látek skupiny HCFC. Své uplatnění opět nalezly – například v chladírenství – „staré“ látky, například čpavek či oxid uhličitý.


Nicméně používání vhodnějších náhrad je nákladnější. Proto zde hrají roli peníze a pomoc vyspělých zemí formou multilaterálních fondů těm chudším.


Na hodnocení je brzo
Je to úspěch Montrealského protokolu? Nepochybně, na tom se dnes shodují všichni bez výjimky, dohoda funguje.
Zlepšuje se však stav ozonové vrstvy? Vědci jsou zatím skeptičtí, tvrdí, že i když spotřeba tvrdých freonů klesá, pro obnovu ozonové vrstvy je to zatím příliš krátký časový úsek. Domnívají se, že poškození vrstvy dosáhne vrcholu v několika příštích let. Teprve pak je možné očekávat postupný, až několik desetiletí trvající návrat k normálnímu stavu vrstvy, a to ovšem za předpokladu, že bude splněn Montrealský protokol.


„Zatím nemáme důkazy o zlepšování a obnově ozonové vrstvy,“ prohlásil v Praze profesor Mario José Molina z Massachusettského technologického institutu. Právě tento chemik mexického původu stál za zjištěním, že freony poškozují ozonovou vrstvu. Za tento objev získal Nobelovu cenu v roce 1995.


Pražský boj o metylbromid
Klíčovým slovem pražského zasedání se stal podle očekávání metylbromid. Je to látka široce využívaná v zemědělství, od dezinfekce půdy až k ošetřování jahod či řezaných květin. Zatím prý neexistuje za metylbromid vhodná alternativa.


„Je to ta nejproblematičtější kapitola,“ řekl k tomu Jakub Achrer, člen české delegace.
Tuto látku, vysoce nebezpečnou pro ozonovou vrstvu, využívají zejména agrární země, povětšinou chudé státy rozvojového světa. Proto Montrealský protokol počítá s tím, že rozvojové země skončí s užíváním metylbromidu až v roce 2015, zatímco rozvinuté státy by tuto látku měly přestat užívat již nyní. Ale… O výjimku pro rok 2005 k používání metylbromidu žádá řada vyspělých zemí, od USA přes Izrael až po Itálii, Španělsko a Řecko.


„To se nám nelíbí, my se snažíme ze všech sil vyhovět požadavkům protokolu a na druhé straně vidíme, že rozvinuté země se plnění svých závazků vyhýbají. Chceme u nás například skončit s užíváním metylbromidu už v roce 2009, a nikoli až v roce 2015,“ říká Juan Thomas Filpo, národní koordinátor na ochranu ozonové vrstvy z Dominikánské republiky. S tímto názorem naprosto souhlasí i jeho paraguayský kolega Víctor Morel: „Nevidíme stejnou snahu u rozvinutých zemí, ty jen chtějí získat výjimky.“ „Neměly by je získat,“ říká i bolivijský delegát Alex Suarez.


A jak si vede Česko?


Změnilo se u nás hodně, počínaje legislativou k životnímu prostředí přes vývoj konkurenceschopných náhrad freonů až po sběr a likvidaci freonů. Zřejmě svůj názor na Montrealský protokol změnil i prezident Václav Klaus, který poslal účastníkům pražského zasedání pozdravné poselství. Ještě jako federální ministr financí v srpnu 1990 konstatoval, že „tlak ekologů vedl k našemu podpisu protokolu, abychom v průběhu času zjistili, že nejsme s to těmto závazkům dostát“ (viz časopis VTM, 29. 8. 1990).


V roce 1986 se v dnešní ČR spotřebovalo přes 5000 tun tvrdých freonů. A dnes? „Už v roce 1996 jsme tuto spotřebu stlačili na symbolickou nulu, symbolickou říkám proto, že pro mimořádnou potřebu – například léky pro astmatiky – bylo vyčleněno několik desítek tun. Nyní už nevyrábíme ani měkké freony, nulová je výroba i spotřeba tak problematického metylbromidu,“ konstatuje Jiří Dobiášovský z ministerstva životního prostředí. „Leckde můžeme být pro některé země i vzorem.“


Obavy Václava Klause se nesplnily, český průmysl se se zákazem nejškodlivějších látek vyrovnal, i když za cenu nejméně jedné či dvou miliard korun, které byl nucen vložit do hledání náhrad.
Jsou však i takové „pomníky“, jakým je závod v Kácově u Vlašimi, který měl sloužit k ekologické likvidaci domácích chladniček. Projekt, i když státní fond životního prostředí do něj vložil miliony korun, nebyl nikdy dokončen.


V roce 1985 byla nad Antarktidou zjištěna rozsáhlá ozonová díra. V září 2000 dosáhla rekordních 29 milionů kilometrů čtverečních. Snímek americké NASA z 29. září 2002 ukazuje, jak je tento jev nad jižním pólem neustále v pohybu. Dokonce se ozonová díra rozpadla na dvě samostatné. Úbytek ozonu ukazuje barevná škála od zelené až k červené.
Pavel Pošusta (MF Dnes)


http://www.ekolist.cz
EkoList, 29. 11. 2004

Zařazeno v Ekologie