Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Konopí sloužilo jako lék od nepaměti

02/07/02

První formální zpráva o konopí jako léku se objevila v Číně před téměř 5000 let, kdy bylo doporučováno proti malárii, zácpě, revmatickým a porodním bolestem a ve směsi s vínem také jako chirurgické anestetikum, informoval list British Medical Journal. .


 
LONDÝN/PRAHA 2. července (ČTK) – Staré jako lidstvo samo je konopí, které kromě mnoha dalších způsobů sloužilo lidem od nepaměti jako léčivá látka. První formální zpráva o konopí jako léku se objevila v Číně před téměř 5000 let, kdy bylo doporučováno proti malárii, zácpě, revmatickým a porodním bolestem a ve směsi s vínem také jako chirurgické anestetikum, informoval list British Medical Journal.
V jeho článku se uvádí, že následně se zprávy o medicinálním využití konopí objevují po celé Asii, Středním východě, jižní Africe i Americe, stejně jako v lékařských spisech antických učenců Plinia staršího, Dioskarida či Galéna, které měly značný vliv na evropskou medicínu následujících 16 století.
V Británii se konopí do oficiální medicíny dostalo až v devatenáctém století. Tehdy W. B. O’Shaughnessy, irský vědec a lékař, v Indii zjistil, že konopí má analgetické a hypnotické účinky, působí proti neklidu, křečím a zvracení. Poté, co si na kozách ověřil, že marihuana a hašiš nejsou jedovaté, začal je s úspěchem podávat svým pacientům k léčení celé řady potíží. Jeho zjištění byla publikována v roce 1842 a lékařské užití konopí se prudce rozšířilo. Drogy z něj byly brzy volně prodejné v lékárnách a od roku 1854 si našly svou cestu i na americký kontinent – místní trh se brzy zaplnil desítkami léčivých prostředků obsahujících konopí.
Na základě více než třicetiletých zkušeností napsal v roce 1890 Reynolds, osobní lékař královny Victorie, že „indické konopí, když je čisté a obezřetně podávané, patří k nejcennějším lékům, jež máme“. Podle jeho tvrzení nemělo náhrady v léčení „stařecké nespavosti“, „nočního neklidu“ a „chorobného vzteku“ u dospělých i dětí, ovšem „nepomáhalo při melancholii, nejisté výsledky mělo při alkoholickém deliriu a horší než zbytečné bylo u maniakálních stavů“. Nesmírně užitečné shledával konopí u neuralgií, menstruačních bolestí, migrény a pakostnice, ovšem neúčinné u hysterie.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se konopí jako léčebný prostředek začalo dostávat za zenit své slávy. Ačkoli ho ještě v roce 1913 britský lékař William Osler doporučoval pro osoby trpící migrénou, užívání konopí prudce pokleslo kvůli kolísající účinnosti přípravků z něj, špatné stabilitě při skladování, nepředvídatelným reakcím na orální užívání, dostupnosti syntetických alternativních léků a americkým obavám z rekreačního zneužívání drogy.
V Británii byly drogy z konopí postaveny mimo zákon v roce 1928 ratifikací Ženevské konvence o výrobě, prodeji a pohybu nebezpečných drog. Získání drogy na předpis bylo možné do konečného zákazu v roce 1971. Ve Spojených státech bylo medicinální užití prakticky vyloučeno od roku 1937. Až v roce 1996 povolily zákony státu Kalifornie pěstování a konzumaci konopí pro lékařské účely, pokud tento krok písemně posvětí lékař. Podobná opatření jsou v platnosti například v Itálii či Austrálii a celá řada států sice neschvaluje užívání samotné marihuany či hašiše pro léčebné účely, ale povoluje užívání synteticky získaných náhražek aktivních látek konopí.