Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Slunce do kamen

02/01/01

Od prvního ledna je dražší elektřina a plyn

Fakt, že od pondělka jdou nahoru ceny za elektřinu o čtrnáct a za plyn o pětadvacet procent, zaznamenal zřejmě každý. Podle vlády je zdražení nutné, abychom se přiblížili normálním evropským poměrům. Kritici ovšem poukazují na to, že spíše než touha podobat se Evropě stojí za současným růstem cen síla a chtivost zdejších energetických monopolů. Jejich "cenový šok" ovšem může mnohé spotřebitele …

Datum: 02.01.2001
Autor: ERIK TABERY, JAN KOVALÍK
Zdroj: Respekt
Strana: 06
Číslo: 1/01


Od prvního ledna je dražší elektřina a plyn

Fakt, že od pondělka jdou nahoru ceny za elektřinu o čtrnáct a za plyn o pětadvacet procent, zaznamenal zřejmě každý. Podle vlády je zdražení nutné, abychom se přiblížili normálním evropským poměrům. Kritici ovšem poukazují na to, že spíše než touha podobat se Evropě stojí za současným růstem cen síla a chtivost zdejších energetických monopolů. Jejich „cenový šok“ ovšem může mnohé spotřebitele vrátit do uhelných let komunistického dávnověku. „Že dojde k masivnímu a naprosto nekoordinovanému přechodu na neekologické způsoby vytápění, je nasnadě,“ komentuje diktát monopolů ministr životního prostředí Miloš Kužvart. A útěk celých vsí i měst od rozběhnuté plynofikace jeho slova potvrzuje. Rok od roku kardinálnější otázka se tak nemění ani v novém miléniu: jaké topení si má člověk vybrat, aby nehuntoval ani přírodu, ani svou peněženku.

Plynofikační podfuk

Jak už bylo v českých médiích včetně tohoto listu mnohokrát řečeno, proklamace o zdražování elektřiny coby nutném přiblížení se evropským cenám jsou liché. Od pondělka máme dražší elektřinu než třeba v Irsku, Španělsku či Finsku a platíme stejně jako Francouzi nebo Holanďané.Zdražování plynu je z tohoto pohledu komplikovanější, neboť v Evropské unii zákazník skutečně za zemní plyn zaplatí v průměru zhruba o polovinu více. Faktem ovšem je, že cenový nárůst posouvá plyn na místo druhého nejdražšího topiva (nepočítáme-li extrémně drahé oleje a naftu). Vzhledem k nedávné masivní plynofikaci se tudíž zdá, jako by se do Česka v jiné variantě vrátil „tepelný podfuk“ zvaný přímotopy. Na topení elektřinou se v letech 1993-98 nechalo zlákat přibližně tři sta tisíc rodin. A vláda – snažící se nárůstem spotřeby dokázat potřebnost budovaného Temelína – je sváděla opravdu velkoryse.Rozjela kampaň dokazující, že jde o „levný a k přírodě šetrný způsob vytápění“. Každému, kdo na přímotopy kývl, zajistil Klausův kabinet u firmy ČEZ o polovinu levnější tarif, než měli ostatní občané.Zájemce se ale předtím musel zbavit všech ostatních zdrojů energie, například plynu. Tak vláda pomohla vytvořit armádu občanů závislých na jednom monopolu – a pak je nechala na holičkách. Ceny elektřiny šly rázně vzhůru, takže dnes je přímotop jedním z nejnákladnějších topení – oproti zemnímu plynu téměř dvojnásobně. Navíc je už všeobecně známo, že jde o jedno z ekologicky nejhorších a nejmarnotratnějších topení. Cestou po drátech k odběrateli totiž unikne až sedmdesát procent vyslané energie, která je ke všemu vyráběna spalováním uhlí v čoudících elektrárnách. Ministerstvo životního prostředí proto loni navrhlo, aby stát dotacemi pomohl lidem přímotopy vyhodit a přejít na levnější a k přírodě vstřícnější teplo.“Nepodařilo se nám to prosadit, protože vláda dospěla k názoru, že nejde o závažný problém,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Rita Gabrielová. Přímotopová hra na monopol s levným zavedením a pozdějším cenovým skokem se opakuje i u plynu. Stát výraznými dotacemi pomohl rozvést plynové potrubí až k vískám o několika desítkách obyvatel. Opět se z oficiálních míst opakovalo: je to nejlevnější a nejekologičtější zdroj tepla. Tato teze, která ale platí spíše pro města, kde si občan příliš nemůže vybírat zdroje, se ale vesnic netýká. Což se ukázalo záhy po zveřejnění informací o zdražení. Ze všech koutů země se začalo ozývat, že obce ustupují od plynofikace,a pokud trubky už leží v zemi, zákazníci ztrácejí zájem o přípojku. Typickým příkladem za všechny může být třeba obec Chyjice na Jičínsku, kde kvůli plynu dokonce zasedalo zastupitelstvo. „Uvažovali jsme o zavedení plynu, ale zdražení bylo pohřební písní. Jsou tu důchodci, kteří by to nemohli zaplatit. Z devadesáti domů by to zvládlo tak patnáct, a to bychom ještě museli zadlužit všechen obecní majetek. To je vysoké riziko,“ říká starosta Vladislav Chmela.

Čím tedy topit?

Zjistit oficiálně, který způsob topení je nejvýhodnější, je prakticky nemožné. „Se všemi otázkami k plynu či elektřině musíte jít na ministerstvo průmyslu, respektive na úřad energetického regulátora, ten od ledna přebírá všechny naše kompetence,“ říká Martina Ježková z tiskového oddělení ministerstva financí. „S tím běžte na ministerstvo financí, já přebírám úřad až v lednu, do té doby se s vámi nebudu bavit,“ říká mezi vánočními svátky nová regulátorka Jana Novotná. Její úřad bude napříště místo ministerstva financí určovat pravidla trhu s plynem a obchodování s elektřinou. Především ale bude rozhodovat o pohybu cen u obou těchto komodit. Určovat výhodnost jen tak na koleně ale není jednoduché, protože se pochopitelně liší vesnice od měst. Podle Jana Motlíka z Asociace obnovitelných zdrojů energie je na vesnici naprosto nejvýhodnější topit dřevem, ale pouze v případě, že je to prostřednictvím splynovacího kotle. Jeho cena se pohybuje kolem dvaceti až třiceti tisíc.Za samotné dřevo se ročně zaplatí kolem osmi tisíc korun. Druhým nejlevnějším, ale z ekologického hlediska nejhorším zdrojem tepla je hnědé uhlí. Za něj ročně spotřebitel zaplatí kolem třinácti tisíc a za kotel patnáct tisíc s tím, že ekologický stojí více než třikrát tolik. Jeho ekologičnost spočívá v tom, že při spalování dochází ke splynování uhlí a přes filtry vychází netoxický bílý kouř. Až po černém uhlí, které ročně stojí sedmnáct tisíc, následuje zemní plyn, jehož konzumace přijde na pětadvacet tisíc korun. Za kotel pak zájemce zaplatí přibližně stejně. U přímotopů stojí roční provoz čtyřicet dva tisíc korun. K tomu je ale třeba započítat i zavedení nové elektřiny.Samotné přímotopové radiátory se pohybují kolem tří tisíc korun za kus. Obyvatelé větších měst si ale příliš nemohou vybírat. Málokdo má k dispozici prostor na uložení uhlí a dřevěné brikety jsou příliš drahé (přibližně osmadvacet tisíc korun). Navíc přes vzrůstající počet výroben briket se nedá hovořit o vzestupu spotřeby, jelikož valná věšina dřevěných briket putuje za hranice do sousedního Německa, kde je jejich výroba podstatně dražší. Pro města tedy zůstává nejvýhodnější zemní plyn.

Hudba budoucnosti

„Situace na trhu by měla vypadat tak, že bude zajištěn přístup vícero distribučním společnostem, které budou plnit požadavek zákazníka a budou dodávat energii od výrobce, kterého si sám zákazník určí. Pokud bude na trhu s energií dominovat jeden výrobce, těsně spojený s distribučními společnostmi, máme zde monopol,“ říká ministr Kužvart. Vláda sice prozatím vychází těžkotonážním energetickým lobbistům vstříc, jak jen to jde, tlak Evropské unie ji však přece jen donutí energetiku alespoň částečně demonopolizovat do konce roku 2001. Únikovou cestu od monopolů ale lze hledat už dnes. Je k tomu zapotřebí využívat alternativní zdroje, jako jsou třeba malé vodní elektrárny či biomasa. „Domácnostem, které se rozhodnou přejít na biomasu (štěpky, sláma, dřevěné odřezky atd.), částečný solární systém nebo tepelná čerpadla, nabízíme u prvních dvou padesátiprocentní a u čerpadel třicetiprocentní pokrytí nákladů,“ říká Miroslav Hájek z ministerstva životního prostředí. O dotaci se žádá na Státním fondu životního prostředí. Přesné podmínky lze nalézt na internetové adrese www.sfzp.cz. V západní Evropě jsou alternativní zdroje naprostým hitem a čím dál víc expertů je považuje za zdroj budoucnosti. Evropská unie je ve své energetické koncepci označila za „významnou prioritu“ a její členové chtějí během následující dekády zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na dvanáct procent své produkce. U nás alternativní zdroje v současné době představují dvě procenta výroby elektrické energie a ministerstvo průmyslu chce tento podíl do roku 2010 zvednout na šest. Mezi průkopníky „nové energie“ patří například šumavská obec Borová Lada, kde pomocí tepelných čerpadel vytápějí čtyři bytovky, obecní úřad a mateřskou školu. V jihočeském Neznašově zase získali od společnosti Antiatom z Rakouska deset kolektorů za tři sta tisíc korun, které teď zásobují teplou vodou a teplem místní školu. Za perspektivní palivo lze považovat rychle rostoucí dřeviny, jejichž pěstování se rychle šíří po celé Evropě a zcela spolehlivě již funguje například v sousedním Rakousku. Jedná se o konopí, speciální odrůdy topolů nebo slámu. Ministerstvo zemědělství začalo pěstování těchto dřevin v letošním roce dotovat částkou osmi korun na rostlinu.

Zařazeno v Respekt