Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Palivo budoucnosti

19/10/00

Rostoucí cena energie přináší stále naléhavěji otázku, čím topit Představme si toto: vláda se rozhodne připlácet na benzin těm řidičům, kteří každou svoji cestu povedou centrem Prahy, Brna, Ostravy či Plzně.

 


Datum: 19.10.1998
Autor: Marek Švehla
Zdroj: Respekt
Strana: 06
Číslo: 43/98


Palivo budoucnosti


Rostoucí cena energie přináší stále naléhavěji otázku, čím topit

Představme si toto: vláda se rozhodne připlácet na benzin těm řidičům, kteří každou svoji cestu povedou centrem Prahy, Brna, Ostravy či Plzně. Je sice dovoleno jezdit i po objezdu, nebo dokonce tramvají, a šetřit tak přeplněný a nedýchatelný střed města, nicméně takové výstřednosti vláda podporovat nechce a nedá na ně ani korunu. Každý člověk se tudíž s vozem žene do centra. A aby se privilegovaní řidiči v úzkých ulicích netěsnili, postaví se jim skrz město nové dálnice. I zarytý automobilista by si zřejmě v takovém případě řekl, že se politici zbláznili. Přesto nejde o žádnou sci-fi. Přesně tak se v devadesátých letech chovají tuzemské vlády ve vztahu k energetice. Pochopit to lze nejlépe na rodinných účtech, kde plných šedesát procent spotřeby energie připadá na topení a dvacet procent na ohřev vody. Přitom právě zde existuje stále více šetrných „objezdů“, které ovšem tváří v tvář vládní dotační logice zatím nemají šanci.

Atomoví zákazníci

Nedýchatelný vzduch otrávený hromadným spalováním sirnatého uhlí v kotelnách a kamnech přiměl první Klausovu vládu vyčlenit šest miliard korun na přeměnu topení v šetrnější variantu. Kromě chvályhodné plynofikace s podporou pětadvaceti tisíc na domácnost ale vláda podpořila i zavádění elektrických přímotopných těles. V režii ministrů Dlouhého (průmysl) a Bendy (životního prostředí) připlácely úřady na pořizování přímotopů. A přestože všude na Západě, kam podle všech dosavadních kabinetů směřujeme, je topení elektřinou vyložený luxus a vychází několikrát dráž než uhlí, plyn či topné oleje, zavedla vláda pro přímotopy levný proud, čímž z nichž učinila největší hit několika topných sezon. Nevhodnost topení elektřinou vyplývá především z nehospodárnosti: jenom cestou od výrobce k příjemci se „vypaří“ dvě třetiny energie. Mnohem ekonomičtější je tedy topit přímo surovinou (plynem, uhlím, biomasou) bez „elektrického mezistupně“, kdy ji využíváme celou.Díky vládní kampani dnes u nás vlastní přímotopy zhruba tři sta tisíc domácností, které ročně propálí proud o výkonu jednoho a půl Temelína. Nebezpečná, obavy vyvolávající a minimálně stomiliardová investice se tedy staví jen pro ně. Nelze se proto divit tvrzením, že za rozmachem přímotopů stojí ČEZ usilující o argument pro dostavbu Temelína a lobby rozvodných závodů, které mají v uživatelích přímotopů ideální zákazníky. Přes masivní státní podporu ale majitelé přímotopů rozhodně vystaráno nemají. Není totiž jediný důvod, aby byla elektřina u nás levnější než na Západě, kde zvrácenosti v podobě „zvýhodněných tarifů na topení“ neexistují. Ostatně již dnes začínají majitelé přímotopů tušit, že naletěli. Ještě před třemi lety nejlevnější topení se pomalu ale jistě začíná měnit v nejdražší. V číslech to u běžného rodinného domku znamená, že se roční náklady šplhají na dvacet až třicet tisíc (cena zvýhodněné kilowatthodiny se blíží koruně, cena pro domácnost bez elektrického topení je zhruba 1,5 koruny).

Kde na to vzít

Budoucnost bytového topení rozhodně nespočívá v topných olejích a propanu, které jsou dnes nejdražší a po elektřině budou zřejmě nejdražší i v budoucnu. K nejlevnějším zdrojům tepla patří vedle biomasy uhlí. Přestože se už nedotuje, vyjde topná sezona kolem deseti tisíc a nejlevnější jsou i uhelné kotle. Nevýhody jsou ale nabíledni: uhlí je špinavé a otravuje vzduch a západní státy ztěžují jeho používání speciální „uhlíkovou“ daní.Palivem budoucnosti je někdy ve světě nazýván plyn a také zdejší ceny tomu napovídají. Monopolní dovozce Transgas ho sice stále dotuje (z poplatků za tranzit z Ruska na Západ), ale i po přibližně trojnásobném zdražení na evropskou cenu bude plyn podstatně levnější a ekologičtější než elektřina nebo dálkové topení. Tam, kde plyn zaveden není, se nevyplatí topit propanem z vlastního zásobníku. Ve srovnání s deseti až dvaceti tisíci korunami protopenými ročně za zemní plyn vyjde propan na více než dvojnásobek.Levné je a několik let asi i zůstane topení biomasou, hlavně dřevem. Cena je ovšem různá: záleží totiž na blízkosti lesa, proměnlivé ceně dřeva a vkladu vlastní práce. Lze sice koupit dřevěné brikety (při ceně 260 korun za metrák může vyjít topná sezona asi na patnáct tisíc, tedy zhruba stejně jako u zemního plynu), hlavně na venkově se dá ale dřevo pořídit za poloviční cenu. A pokud si někdo pro náklad sám do lesa dojede, pak ještě levněji. Moderní speciální kotle navíc dokážou palivo téměř beze zbytku spálit, takže dopad na životní prostředí je nulový. V posledních pěti letech se však cena dřeva podstatně mění. Ještě nedávno věnovaly majitelé lesů soušky prakticky za odvoz, s přibývajícími zájemci ale budou lesy brzo vysbírány a možnost dalšího přísunu dřeva bude omezena. Určitou možností jsou rychle rostoucí rostliny (sláma, konopí, topoly). Těmi se ale zatím u nás topí pouze v několika velkých kotelnách a lisování do briket pro domácnosti se teprve zkouší.Plyn ovšem nejde zavést všude, mnoho lidí má navíc strach z výbuchu a topení dřevem vyžaduje fyzickou práci. Jako se zdatným a velmi perspektivním konkurentem elektřiny se počítá s tepelnými čerpadly (energii získávají z půdy nebo venkovního vzduchu) a slunečními kolektory, které navíc vedle biomasy nemají v šetrnosti k životnímu prostředí konkurenci. Nevýhodou je zatím vysoká suma, kterou je třeba vydat při pořízení. Investice do tepelného čerpadla obnáší zhruba čtvrt milionu korun, u solárních kolektorů jde o 100-150 tisíc. Experti z pražské nadace Liga energetických alternativ ale spočítali, že už při ceně 1,40 Kč za kWh je návratnost čerpadla třináct let, při ceně 3,20 (cena běžná na Západě) dokonce jen za necelou polovinu. Přístroj má přitom životnost patnáct roků, takže šetrná náhrada by byla po ruce. Zavřít pohodlnou dálnici přes centra měst se štědrými dotacemi na benzin znamená pro české politiky riskovat další várku „blbé nálady“. „Situace je komplikovaná,“ tlumočí názor ministerstva životního prostředí Kužvartův náměstek Karel Bláha. „Všem nám je jasné, že deregulace cen je nezbytná, ale jejich rychlé uvolnění by mohlo přinést vážné sociální důsledky.“


 

Zařazeno v Respekt