Konopářský svaz České republiky
Technické konopí jako alternativa pro český venkov

Tráva, jak má být

17/07/00

Diváci v Karlových Varech svému festivalu rozumějí Je úterý, půl dvanácté večer, jedenáctého července. Před malým sálem karlovarského hotelu Thermal se tísní asi stovka mládenců a dívek. Už od jedenácti tu totiž měla běžet Grass (Tráva), dokument kanadského režiséra Rona Manna o marihuaně.

Datum: 17.07.2000
Autor: Jan Kovalík
Zdroj: Respekt
Strana: 04
Číslo: 30/00


Diváci v Karlových Varech svému festivalu rozumějí

Je úterý, půl dvanácté večer, jedenáctého července. Před malým sálem karlovarského hotelu Thermal se tísní asi stovka mládenců a dívek. Už od jedenácti tu totiž měla běžet Grass (Tráva), dokument kanadského režiséra Rona Manna o marihuaně. Beznadějně vyprodáno. Ochranka se marně snaží vytvořit uličku pro poslední hosty a spoluproducenta filmu a hvězdu festivalu Woodyho Harrelsona. V namačkaném davu už se nedá dýchat. „Na akreditace pustíme dvacet lidí,“ volá jeden z uvaděčů. Vzápětí se sto těl promění v jeden mohutný buchar a svalnatí ochrankáři mají co dělat, aby masa lidí nevyrazila dveře. Po chvíli tlačenice proklouzne mezi uvaděči deset a po chvíli dalších deset šťastlivců, kteří se rychle usazují na zemi vedle sedadel. Dveře se nadobro zavírají. Zbytek fanoušků zklamaně odchází.

Místo na schodech

Druhý den odpoledne to v Karlových Varech vypadá trochu jinak. Po kolonádě se procházejí turisté a popíjejí vodu z léčivých pramenů. Nic nenasvědčuje tomu, že se tu právě koná 35. ročník mezinárodního filmového festivalu. Festivalu, který se řadí do skupiny nejprestižnějších filmových událostí kategorie „A“, jako je třeba filmová přehlídka v Cannes nebo německé Berlinale. Někdejší výkladní skříň socialistické kinematografie a poté akce, která se dlouho potýkala s fatálním nedostatkem financí, se přece jenom od svých protějšků ve světě liší. Ale proměna festivalu i světa okolo něj se nedá přehlédnout. Vždyť ještě před pár lety tu málem hlavní společenskou událostí byl tenisový mač Václava Klause s hvězdou seriálu M.A.S.H. Alanem Aldou. A ještě v roce 1997 byl hlavním sponzorem festivalu Chemapol, dnes zhroucené a zostuzené impérium čekající na konkurz. Na začátku druhé poloviny letošního festivalu začal padat studený, vytrvalý déšť. Na návštěvnosti by to ale nikdo nepoznal. Hlavně proto, že mladí lidé si na nepřízeň počasí nestěžují – a jsou to hlavně oni, kdo plní neustále vyprodané karlovarské sály. Spartánské podmínky je neodradí – rok od roku jich přijíždí víc a víc. Nechtějí čekat, jestli se náhodou festivalové filmy vůbec dostanou do klubové distribuce. „Tady je to úplně jiný zážitek,“ říká devatenáctiletý Petr z Prahy. „Všechno na jednom místě, můžu si vybírat filmy, toulat se po městě a v noci jít na párty.“ Hlavně pro mladé fanoušky připravili pořadatelé lákavou nabídku, loni ještě neviděnou. Především dostali možnost koupit si krátkodobou studentskou akreditaci. Nejlevnější, jednodenní, vyjde na 150 korun a její majitel pak může navštívit pět představení. Modrá kartička přitom slouží i jako vstupenka do festivalového autobusu, který objíždí kina a ubytovny, nebo se na ní dá dostat do nočního klubu. Chce to ale spěchat: většina filmů je vyprodána den předem, a vstupenky získá jen ten, kdo neváhá od půl šesté ráno stát ve frontě u pokladny. Karlovarský festival je totiž opravdu masovou akcí. Už den před koncem letos padl divácký rekord a celkem zde tento rok bylo 121 000 lidí. „Teď už je to pohoda. Nejhorší to bylo o víkendu, kdy jsme ve frontě strávili čtyři hodiny,“ říká dvaadvacetiletá Natálie z Prahy. „Spíme ve škole, pětadvacet lidí vedle sebe, ale stálo nás to na celý festival padesátikorunu.“ Pravda, jen kousek odtud se platí jiné ceny. V luxusních hotelích a penzionech našli nocleh třeba Václav Klaus, Václav Havel či česká filmová elita a zahraniční hvězdy. Hned před Thermalem se dá ale přespat úplně zadarmo, prostě jen ve spacáku na pódiu. Jiní zase dali přednost stanovému městečku vzdálenému od města dvacet minut jízdy autobusem.

The Chance To Get High

Mezi nejvíce skloňovaná slova na karlovarském festivalu patří fenomén „Villa Premiere“. Kolem druhé hodiny ráno, když končí poslední projekce, směřuje většina mladých lidí právě sem. Dům Lázní I v těsném sousedství grandhotelu Pupp se po dobu festivalu proměnil v nejfrekventovanější místo nočního života. Nádherná starobylá stavba je rozdělena na dvě části. V dolní probíhají večírky sponzorů festivalu a další párty, na kterých vystupují pražští, ale i zahraniční „DJové“ (například slavný Traxx z londýnské Ministry of Sound). O patro výš v nádherném historickém interiéru vznikla příjemná, svíčkami osvětlená kuskuserie. Přitom vstup není dovolen jen vyvoleným. Mohou se zde setkat jak režiséři, producenti a herci, tak třeba studenti, kteří noci tráví na trávníku před Thermalem. A taky to tak funguje. „Je super, že když tu člověk vidí nějaký film, tak si pak o tom může pokecat s režisérem,“ říká studentka psychologie Blanka (21). Potkat těch několik tradičně přítomných filmových celebrit, jako Edward Norton, Alicia Silverstone či Franco Nero se ovšem obyčejnému návštěvníkovi hned tak nepodaří. To s Woody Harrelsonem, populárním hrdinou Formanova snímku Lid vs. Larry Flint, je to jiné. Už třeba jen proto, že proniknout na tiskovku ke zmíněné Trávě může každý, kdo má zájem. Otázky se vesměs točí kolem Harrelsonova ekologického angažmá a marihuanové osvěty, kterou americká superstar na festival přivezla. Hollywoodský „kuřák“ působí vyrovnaně a odpočatě. „Ten film je pro mě osobně velmi důležitý. Vyjadřuje moje osobní stanovisko. Několik mých přátel v současnosti sedí za mřížemi právě kvůli marihuaně. A já si myslím, že by neměli,“ vysvětluje svou účast na filmu mapujícím vztah americké společnosti k marihuaně. „Myslím si, že lidé v 60. letech byli lidé více otevření. Uvažovali o ,hloupostech‘ jako láska a mír, ve které já ovšem stále věřím,“ zamýšlí se Woody s patosem v hlase. Při svých ekologických zamyšleních proplouvá festivalový miláček od průmyslového konopí až k autu na biopalivo. „Jak můžete hovořit o ekologii, a přitom mít za zády reklamy sponzorů jako Škoda, Trans Gas, Unipetrol a podobně?“ ruší pohodu dotaz jakéhosi dotěry. Zaskočený Harrelson se ošívá. „No, víte …,“ souká ze sebe, „…je to prostě skvělý festival.“

Zařazeno v Respekt